Filip přešel frustraci a ovládl bodování juniorů. Je to úžasné, říká

Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz

Do Chance ligy zasáhlo v loňské sezony více než sto padesát juniorů, mezi nimž ovládl bodování Matyáš Filip hrající v Ústí nad Labem. Po lehkém zranění nakonec nastřádal v 50 zápasech 27 kanadských bodů.

partneři českého hokeje

Matyáši, máte za se první sezonu, kterou jste de facto celou strávil v seniorech. Jak ji hodnotíte?
Byla to pro mě pozitivní sezona, i když se týmu v Ústí nad Labem moc nedařilo a dá se říct, že jsme celou dobu prohrávali. Nebylo to z tohoto pohledu úplně ono. Co se týče jenom mně, dalo mi to hrozně moc. Získal jsem zkušenosti, které potřebuju, a tolik zápasů a ice time, které bych nikde nezískal. Jsem za to vděčný.

Na úvod ročníku jste pendloval i do kladenské juniorky. Proč?
V posledním přípravném zápase za Ústí jsem se zranil. Trenéři mi řekli, abych se rozehrál v juniorce, kde jsem hrál v podstatě prvních pět týdnů. Pak mi zavolal pan Evan, že chce, abych přijel a hrál za Ústí. Když byla možnost hrát i za juniorku, využil jsem toho. Došel jsem za trenérem, jestli bych mohl hrát i v Kladně, protože jsem toho chtěl odehrát co nejvíce a být v zápřahu. Trenéři mi vždycky, když to bylo možné, vyhověli.

Co se vám stalo s ramenem?
Ve středním pásmu jsem napadal obránce, který udělal protizvratnou kličku, já jsem mu zakopl o nohu a naletěl jsem ramenem přímo do mantinelu. Měl jsem skřípnutý nějaký nerv, ale naštěstí to nebylo nic vážného. Byl jsem asi tři až čtyři týdny doma, stačila mi rehabilitace a chodil jsem na laser.

„Získal jsem zkušenosti, které potřebuju, a tolik zápasů a ice time, které bych nikde nezískal. Jsem za to vděčný.“

Bylo náročné se vyrovnat s přechody mezi juniorskou soutěží a první ligou?
Z juniorky do dospělého hokeje takový problém nebyl. Když jsem dostal prostor, orientoval jsem se a postupně jsem si zvykl. Na konci sezony jsem se vracel do juniorky, na což jsem si zvykal hůře, než když jsem šel obráceně. Juniorka je ulítaná, skoro bez systému, všichni jezdí za pukem a je to náročnější. V chlapech všichni vědí, co mají dělat, je to o systému. Jsou tam zkušení hráči, kteří vědí, co mají hrát. Je to jednodušší.

Ve Slovanu jste zpočátku dostával méně času na ledě, než jste byl asi zvyklý z mládeže. Jak pro vás bylo těžké se s tím vyrovnat?
Ze začátku jsem byl hlavně rád, že tam vůbec jsem. Postupem času, když jsem dostával pod deset minut anebo jsem zápasy jenom odseděl, mě to trochu frustrovalo. Pak ale přišla možnost, protože někteří hráči byli nemocní a bylo nás tam málo. Trenér mi dal šanci, kterou jsem využil. Získal jsem trenérovu důvěru a postupně jsem pravidelně hrál i přesilovky a oslabení. Měl jsem ice time i nad dvacet minut, což je pro mě jako mladého hráče neskutečné. Jsem moc rád, že to takhle vyšlo a dostal jsem šanci.

Foto: Karel Dvořáček, sportyusti.cz

Čím jste si vysloužil vyšší čas i do dalších zápasů?
Řekl jsem si, že nesmím zklamat, když mi dal trenér šanci, a musím ukázat, co ve mně je, aby měl důvod mě tam dávat i dál. Snažil jsem se plnit, co mi řekli. Hrál jsem se spoluhráči z první a druhé lajny, se kterými se mi hrálo dobře. Je něco jiného, když člověk hraje dvacet minut, protože má větší šanci dát gól a něco udělat na ledě. V sedmi minutách toho vlastně moc nejde udělat. Je potřeba dát šanci a čas, aby se hráč ukázal.

Pomohl vám čas i k větší porci bodů?
Postupně jsem hrál čím dál více i v přesilovkách a o to více je pak šancí na gól, což mi k bodům pomohlo. Je to zásluhou celé lajny. Se spoluhráči v lajně jsme si sedli, ale je pravda, že se sestava hodně točila. Na konci jsme si hodně rozuměli s Martinem Tůmou a Přemkem Svobodou, s nimi jsem nasbíral nejvíce bodů. Bylo úžasné, jak jsme si sedli, šlo nám to.

Proti Kadani jste odešel s bilancí 2+3. Berete to jako nejlepší duel?
Bylo více zápasů, které bych bral jako dobré, ale ten proti Kadani se mi podařil nejvíce. Dá se říct, že naše lajna zápas vyhrála. Měli jsme štěstí, které k tomu patří. Byl to z mé strany nejpovedenější zápas. Už na rozbruslení jsem se cítil dobře, to si pamatuju. Řekl jsem si, že se blíží konec, takže mi to musí napadat. Měl jsem zápasy, kdy jsem měl šance, ale neproměnil jsem je.

Skončil jste v Chance lize jako nejproduktivnější junior. Co to pro vás znamená?
Je to určitě úžasné. Je to první sezona, kterou jsem odehrál téměř kompletní v Chance lize mezi dospělými. Nebýt týmu, nedokázal bych to. Sešla se tam dobrá parta. I když výsledky neodpovídaly, se spoluhráči jsem si tam sednul a v lajně jsme spolu vycházeli. Je to pro mě nepopsatelné a snad na to navážu i další sezonu.

Neupletl jste si na sebe trochu bič?
No, každý zápas je jiný, takže i celá sezona je jiná. Každou sezonu jsem začal jinak. Buď se mi ze začátku dařilo, nebo si pamatuju i sezonu, kdy mi tam nic nenapadlo vůbec nic a byl jsem z toho frustrovaný. Musím na sobě začít ještě více pracovat než předtím a jít s nohama na zemi a pokorou. Musím do toho dát všechno, abych ten výkon minimálně napodobil.

„Byli jsme tam neskutečná parta, jedna z nejlepších, která se v mládeži sešla. Když jsem se dozvěděli, že play off neodehraje, v autobuse jsme skoro brečeli.“

Jaký byl pro vás návrat do juniorky na konci ročníku?
Tuhle sezonu jsem vždycky, když jsem mohl, volal trenérovi do juniorky, jestli bych mohl přijet na zápas, že bych chtěl pomoct. Vracel jsem se tam moc rád, protože tam jsou kluci, se kterými jsem šel od mladšího dorostu až po juniorku. Na konci jsme se všichni vrátili a byli jsme tam neskutečná parta, jedna z nejlepších, která se v mládeži sešla. Za to jsem byl moc rád, akorát nás všechny mrzel předčasný konec. Nikdo to nečekal. Mrzelo nás to o to více, když jsme zvládli nejdůležitější zápas sezony proti Spartě, kde jsme měli vítěznou euforii. Když jsem se dozvěděli, že play off neodehraje, v autobuse jsme skoro brečeli.  

Tušíte, co bude příští sezonu?
Dostal jsem nějaké nabídky, jestli bych nechtěl jít odehrát další sezonu někam jinam do Chance ligy. Já bych chtěl zůstat na Kladně, které bohužel spadlo do první ligy, což mě mrzí. Na druhou stranu je to šance pro nás pro mladé, abychom si tam zahráli.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz