Hosták o uplynulé sezoně i výhledu do budoucna. Přivítají ve Zlíně posily?

Foto: hokej.zlin.cz

Někdejší skvělý hokejista a televizní komentátor Martin Hosták má za sebou coby generální manažer zlínských Beranů divokou sezonu. V rozhovoru vypráví o výměně trenérů, hráčském kádru i výhledu do budoucna.

partneři českého hokeje

To byla fuška. Když byl hokejový Zlín na podzim přikovaný u dna extraligové tabulky, mnozí už Berany odepisovali. Martin Hosták a jeho tým však nelehkou úlohu dokázali zvládnout. Ba co víc, prachbídně rozehranou sezonu zvládli v Baťově městě dotáhnout až do předkola play off.

A mohlo být ještě líp. Velký podíl na zlínském zmrtvýchvstání měl rovněž staronový trenér Robert Svoboda. „Robert mužstvo uklidnil. Klukům vrátil víru v to, že co fungovalo loni a předloni, bude fungovat i letos," říká generální manažer Beranů.

Máte za sebou další divokou sezonu, kterou jste museli zachraňovat, což se vám povedlo. Jako manažer už byste asi preferoval klidnější ročník, že?
Víte co… Myslím si, že ty minulé sezony jsme měli klidnější. Udělali jsme během nich nějaké kroky, díky kterým jsme měli vše stabilizované. Tam nebyl problém, ale jak říkáte… Určitě jsem nepočítal s tím, že začátek toho letošního ročníku bude tak špatný.

Měl jste během té doby hodně bezesných nocí?
Obecně jsem to prožíval opravdu dost těžce. Ve Zlíně teď žiju a té práci věnuju hodně energie a úsilí. Pak vás vždycky zasáhne jakýkoli neúspěch. Nikomu není lhostejné, když se mu v práci nedaří. To je logické.

Říkal jste, že ve Zlíně žijete. Tahle oblast je známá svou domáckostí. Doléhala na vás celá situace o to víc?
Určitě ano. Je to velký pocit zodpovědnosti. Celé město hokejem žije, lidé vás poznávají… V tomto směru je to, jak už jsem říkal, velká zodpovědnost. Já hokej miluju celý svůj život, město Zlín je taky hokejové. Všichni děláme maximum pro to, aby se dařilo.

„Je to velký pocit zodpovědnosti. Ve Zlíně hokejem žije celé město."

Pojďme ke konkrétním věcem. Na začátku sezony jste se rozhodl angažovat jako hlavního trenéra Antonína Stavjaňu. Vzal byste nyní tenhle krok zpět?
Já toho kroku nelituju. Kdo nic nedělá, tak nic nezkazí. Samozřejmě, že ne všechny kroky, které uděláte, se vám podaří. To už ale k hokeji patří. A nejen k hokeji, platí to i o životě. Ale, jak už jsem řekl, svého kroku nelituju.

V říjnovém zápase s Litvínovem, který jste prohráli 1:5, jste stál na střídačce. Hned poté jste trenéra Stavjaňu odvolali. Byl to ten rozhodující impuls, který o všem rozhodl?
Nevím, jestli to byl rozhodující impuls. Rozhodně to ale na konečné rozhodnutí vliv mělo. Nicméně jsem na střídačku nešel kvůli tomu, abych získával impuls. Chtěl jsem tým podpořit, ukázat klukům, že za nimi stojím. Zápas jsme ovšem neodehráli vůbec dobře, cílem bylo tým uklidnit, jenže mi přišlo, že hráči pak byli ještě nervóznější. Ten krok s mou přítomností na střídačce se tedy minul účinkem, takže pak přišlo rozhodnutí o odvolání trenéra.

„V Litvínově jsem chtěl tým svou přítomností na střídačce podpořit. Zápas jsme ovšem neodehráli vůbec dobře. Pak přišlo rozhodnutí o odvolání trenéra."

Zlín je známý tím, že k podobným krokům příliš často nesahá. Váhal jste proto dlouho, nebo to byla naopak věc, která byla rozhodnuta rychle?
Co je v takové situaci vlastně dlouho? Je třeba si uvědomit, že systém soutěže byl takový, že poslední tým po základní části sestoupil o soutěž níž. I z tohoto důvodu už nebylo moc na co čekat. Museli jsme ten razantní krok udělat. Já osobně ho nemám rád a ani ve Zlíně se nedělá často. Ale tentokrát byl potřeba, jinak hrozilo, že když se to mužstvo nenastartuje, tak zůstaneme na dně tabulky viset. No, a to je situace, ve které se vám pak těžce pracuje.

Foto: hokej.zlin.cz

Takže nebýt hrozby přímého sestupu, byli byste trpělivější?
Je to tak. Pokud by nehrozil přímý sestup, možná bychom byli trpělivější. Zpětně jsem rád, že jsme ten krok udělali. V takové chvíli se už čekat nedalo.

„Pokud by nehrozil přímý sestup, možná bychom byli trpělivější."

Je třeba říct, že ani pod trenérem Stavjaňou jste většinou nehráli vyloženě špatně. Byla spousta zápasů, které jste prohráli o gól. S příchodem Roberta Svobody jste naopak ty těsně zápasy dokázali zvládat. Co se změnilo?
Ono je to takové klišé, když se říká, že mužstvo dostane nový impuls, ale tentokrát to podle mě zafungovalo. Robert přišel se svou vizí. Změnil systém hry a vzhledem k tomu, že už u mužstva působil, nebylo to pro hráče nic nového. Takže je Robert uklidnil herně. Oni už věděli, co od nich bude chtít a jak to od nich bude chtít. Pak tam bylo také hledisko psychiky. Vrátil mužstvu víru v to, že když to takhle fungovalo loni i předloni, bude to tak fungovat taky letos. Myslím si, že to bylo o spojení těchto dvou aspektů, které zapříčinily, že se celá situace uklidnila. Robertovi se to povedlo velmi dobře.

„Robert Svoboda mužstvo herně uklidnil. Vrátil hráčům víru v to, že když něco fungovalo loni a předloni, tak to bude fungovat rovněž letos."

Robert Svoboda v jednom rozhovoru říkal, že trenér musí být zároveň dobrý pedagog.
Podívejte se… Trenérská role, to je hodně široký pojem. Hráče musíte nějakým způsobem motivovat, nějakým způsobem uklidňovat, nějakým způsobem vést k další práci… Je tam zkrátka spousta různých oborů, které můžete využít. Pedagogika a psychologie mezi ně taky patří. V dnešní době jsou hráči ve všech klubech prakticky stejně fyzicky připravení. Takže velká část toho výkonu stojí právě na nastavení psychiky.

Teď k hráčské otázce. Před sezonou jste přivedli Švéda Rickarda Palmberga, jenže jeho angažmá nevyšlo. Nezvykl si na českou extraligu?
Já to vnímám jako souhru několika různých okolností. On nehrál vyloženě špatně. Spíš bych řekl, že nezapadl do toho českého hokejového prostředí. Nedařilo se mu, nedařilo se přitom ani týmu, což si myslím, že je také důležité. Ve chvíli, kdy se jednomu hráči nedaří, ale zbytek mančaftu šlape, tak se z toho ten jeden hráč může velice rychle dostat a pak být velmi platným. My ale byli poslední, zápasy jsme smolné prohrávali, deka byla prakticky na všech. To dolehlo i na něj, protože věděl, že má tým táhnout, což rozhodně nedělal.

„Rickard Palmberg nehrál vyloženě špatně. Spíš nezapadl do českého hokejového prostředí."

Prostě se svezl s týmem.
Dá se to tak říct. Hokej je kolektivní sport. Tým může ovlivnit výkony jednotlivce, naopak jednotlivec může ovlivnit výkony celého týmu. Jsou to dvě spojené nádoby. S Rickardem to fungovalo přesně takhle.

Postupně vypadl ze sestavy, ale ve vašem kádru ještě dlouho byl. Řešili jste rozvázání smlouvy?
Přesně tak. Tam šlo o to, že pro něj v sestavě nebylo místo. My jsme si zároveň nechtěli držet cizince, který by nám hrál třetí a čtvrtou lajnu. To jsme si nemohli dovolit. Zároveň si myslím, že to není správné s ohledem na celý český hokej a fungování extraligy. Takže jsme čekali, než si Rickard najde nějaké nové angažmá.  

Foto: Jiří Zaňát, hokej.zlin.cz

Chvílí poté přišel pro změnu Valentin Claireaux. To pro vás byl naopak jackpot, že?
Samozřejmě! V té chvíli jsme hledali, jak nahradit Palmberga a jak tým posílit, aby byl konkurenceschopnější. Na Valovi bylo vidět, že je po hokeji hladový. V té době ještě sezonu nezačal, byl hodně platný i v kabině, kde hýřil optimismem. Myslím si, že odvedl skvělou práci.

Možná to bylo o tom, že do kabiny přišel čerstvý vítr, který nebyl zatížený tehdejší situací.
Důležité je i to, že nepřišel sám. Ještě přišel Žiga Jeglič. To byl další důležitý aspekt. Ve chvíli, kdy tam byli dva noví hráči, měli větší klid na hokejkách, což bylo znát. O novém trenérovi už řeč byla. Tohle jsou podle mě hlavní aspekty toho, proč se tým zvedl.

Takže přínos Jegliče byl velký, i když za vás odehrál jen pět zápasů?
Ano, o tom není pochyb. Byla na něm vidět jeho hokejovost. S pukem to opravdu umí. Situace na ledě dokázal uklidňovat. Velký přínos měl zároveň v přesilovkách. Přesně to jsme v té chvíli potřebovali.

„Valentin Claireux měl v době svého příchodu k nám velký hlad po hokeji. V kabině navíc hýřil optimismem."

Kromě toho jste museli řešit trable s gólmany. Dlouhodobě zraněného Libora Kašíka dočasně nahradil Marek Čiliak. Ten vám asi vytrhl doslova trn z paty, že?
To je další věc, která se nám povedla. Když k nám Marek přišel, taky nebyl v ideální formě, nebyl úplně rozchytaný. S každým zápasem šel ale nahoru, což se pak promítlo do zlepšených výkonů celého mužstva. Tým mu začal věřit, Marek chytal líp a líp, takže nám opravdu hodně pomohl. Byli jsme v krizové situaci, Kašík byl dlouhodobě zraněný a my měli k dispozici už jen mladé kluky Hufa s Kořénkem. Proto tenhle manévr s Markem Čiliakem, který se z mého pohledu podařil.

Pomohli jste si vzájemně. Vy jste na záskok získali zkušeného brankáře, přičemž Marek dostal příležitost chytat. Vnímáte to stejně?
Já to tak rozhodně vnímám. Bylo to výhodné pro obě strany. Doufám, že to tak vnímá i Marek, i když jsme se pak rozešli, tak jsme si podali ruku a věděli jsme, že to pomohlo oběma.

Foto: Jiří Zaňát, hokej.zlin.cz

Co výkony Jana Dufka? Ty vás určitě musely potěšit.
Jasně! Honza měl skvělou sezonu, bylo na něm vidět, jak si užívá roli, kterou dostal. Bylo evidentní, že si váží možnosti hrát extraligu. Po loňsku, kdy jsme si ho vytáhli z Poruby, tak to z něj podle mě spadlo. O to víc věděl, že si na ledě může něco dovolit, že na to má. Teď bude záležet jen na něm, jak bude pracovat dál. Potenciál k tomu, aby se rozvíjel ještě víc, tam podle mě určitě je.

Je pro vás předkolo vzhledem k průběhu sezony úspěchem?
Je to takové zvláštní… Myslím si, že jsme byli krok od toho, abychom tu sezonu mohli prohlásit za úspěšnou, což by pro nás znamenal postup do čtvrtfinále. Všechno to skončilo v předkole za stavu 1:1 s Olomoucí. Těžko říct, jak by se to vyvíjelo dál. S jejím koncem přišla výzva v podobě narovnání ekonomiky. To pro všechny kluby. Chtěl bych poděkovat všem, kteří nám s tím pomohli… Kluci v týmu, partneři a tak dál. A sezona? Opravdu nevím, jak ji vzhledem k tomuhle všemu hodnotit. Za mě byla ze všeho nejvíc asi bláznivá.

„Opravdu nevím, jak bych tuhle sezonu kvůli všem jejím aspektům hodnotil. Za mě byla ze všeho nejvíc asi bláznivá."

Nyní se přesuňme k výhledům na další soutěžní ročník. Ztráta Valentina Claireauxe a Ralfse Freibergse vás musí hodně mrzet, co?
Je to ztráta, na druhou stranu… Priorita pro nás byla, abychom udrželi místní kluky, což se povedlo. Ti měli skvělou sezonu, přičemž jejich kontrakty vypršely. S tím jsme se museli vypořádat, což se povedlo. Já jsem za to moc rád. Takže jasně, odchody zmíněných dvou jsou pro nás ztráta, ale jádro týmu máme pohromadě, což je hlavní. Ralfs u nás odehrál skvělé tři sezony, byť si myslím, že ta poslední už nebyla úplně ideální. Nechci říct, že by usnul na vavřínech, to ne, ale přeci jen už to nebylo ono. Val nám taky hodně pomohl. U něj si myslím, že svůj potenciál ještě plně neukázal. Mrzí mě, že jsme se nedohodli.

Některé ostatní kluby pořádají ve svých kádrech celkem průvan. Vy jste kostru týmu udrželi. To může být vaše výhoda.
Já to tak určitě cítím. K tomu si připočtěte velmi nejistou situaci ve společnosti. Nikdo neví, jak to bude. Nevíme, jak na tom budou naši partneři, jak to bude vypadat v létě… Proto jsem rád, že se nám povedlo udržet místní kluky, na které můžeme spoléhat. Někteří loni odehráli skvělou sezonu, někteří byli trošku v útlumu. Tak třeba se to teď i u nich zase převalí na druhou stranu. Všichni tvrdě pracují, takže k tomu mají podle mě dobře nakročeno.

„Odchody Ralfse Freibergse a Valentina Claireauxe jsou samozřejmě ztráta. Na druhou stranu jsme udrželi místní kluky, což je pro nás priorita."

Co případné posily na takzvaný try out? Před lety jste právě takto podepsali Ralfse Freibergse.
Může k tomu dojít, ale s určitostí vám teď nic neřeknu. Určitou představu mám, bude záležet na ekonomické situaci. Základním bodem je teď to, abychom příští sezonu připravili finančně. Na tom momentálně celý klub usilovně pracuje, přičemž všichni v tom máme svoji úlohu.

Foto: Jiří Zaňát, hokej.zlin.cz

V současnosti se hodně řeší debaty ohledně uzavření extraligy. Jak se na ně díváte vy?
My jsme jako klub prosazovali myšlenku široké baráže. Jenže ta na stole bohužel vůbec není. Je to škoda, protože to tady několik let fungovalo velice dobře. Pak přišel přímý postup a sestup, teď se zase řeší uzavření soutěže, které by bylo v určitém časovém horizontu a s věcmi k tomu se vážícími. Vyhraněný postoj zatím nemáme. Chtěli bychom tu širokou baráž.

„Může dojít k tomu, že si v létě pozveme někoho na try out. Určitou představu mám. Vše ale bude záležet na ekonomické situaci."

V minulých dnech a týdnech jste podepsali smlouvy s několika mladíky. Ať je to Vojtěch Dobiáš, Jiří Suhrada, přípravu s áčkem absolvuje i Matěj Sebera. Mají šanci probojovat se do základní sestavy?
Samozřejmě. Každý hráč, který projde juniorku a je v ní úspěšný, by měl dostat možnost nakouknout do áčka. Pak je jen na něm, jak se k ní postaví. Rozhodně nebudeme nikoho stavět jen proto, že je mladý, ale šanci kluci dostanou. Místo nemá pod palcem nikdo. Všichni si ho musí vybojovat, všichni mají svoje šance stejné. Já to beru jako obrovskou devízu zlínského hokeje. Mladí tady vždycky prostor dostávali. Je to i příklad Filipa Chytila. Ten pracoval, dostal příležitost v áčku, chopil se jí a teď patří do organizace New York Rangers. To je takový jeden příklad za všechny.

Zároveň dokážete vytáhnout bezejmenného hráče z nižší soutěže, který se pak stane lídrem mužstva. To je příklad zmíněného Jana Dufka.
Těch hráčů je víc. Třeba ještě Robert Říčka nebo David Šťastný. Je to tak, že ti kluci dostanou příležitost a když se jí chopí, tak získají vlastní pozici. Já bych byl nejradši, kdyby pak nikam neodcházeli. Je to jedna z věcí, na kterých pracujeme. Tak jako se to povedlo loni, když u nás zůstali všichni klíčoví hráči. Tým chceme mít postupně silnější a silnější.

V době vašeho příchodu do Zlína jste avizoval, že tam chcete vytvořit značku. Změnili jste název i logo. Už se tyhle kroky začínají projevovat na celkovém vnímání klubu?
Loni to tak bylo. Cítil jsem, že se to podařilo, že firmy na nás začínají mít trošku jiný náhled. Další vývoj je otázkou. Přišla pandemie a s ní spojená krize. Ta zastavila celou ekonomiku, teď je proto vše vzhůru nohama. Ale celkově si myslím, že se to povedlo. Naše značka se v tom velkém světě nějakým způsobem etabluje, přičemž lidé to podle mě vnímají.

Mluvil jste o sponzorech. Zlín je známý jako specifická oblast, která hodně dbá na přátelské vazby. Už si na vás jako na Martina Hostáka firmy zvykly?
No musím říct, že jo. Se spoustou sponzorů jsme si už vytvořili takové ty kamarádské vztahy, kde osobní vazby hrají opravdu velkou roli. Je to zároveň jedno z těch pout, které ve Zlíně mám.

„Se spoustou sponzorů už jsme si vytvořili kamarádské vztahy, kde osobní vazby hrají opravdu velkou roli."

Co cíle pro příští sezonu?
(Usměje se) Chceme být zase o kousek lepší než letos. Ale bude to zase o něco složitější. Ono se na to těžko odpovídá, když ještě ani nevíme, jakým systémem se bude hrát, každopádně chceme opět udělat krok dopředu.

Úplně na závěr ještě jedna otázka k vám. Už jste si zvykl na odlišnosti mezi prací generálního manažera a televizního komentátora?
Jsou věci, které mě pořád překvapí, ale myslím si, že s každým měsícem se v té roli cítím líp a líp. Je jasné, že člověk musí přemýšlet trochu jinak oproti tomu, když hrál, popřípadě komentoval. Celkově se však cítím líp a líp. Myslím si, že je to na té práci vidět. Měl jsem zároveň výhodu v tom, že jsem dříve působil ve vedení Hradce Králové. Díky tomu jsem nešel úplně do neznáma.

Foto: David Peška, hokej.zlin.cz

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz