Takových je prý hodně málo, hlásí univerzál Ivan. Zálohu má ve Vítkovicích

Foto: Facebook Cape Breton Eagles

Loňská sezona ukázala v zámořských juniorkách ve vynikajícím světle řadu českých prvoročáků. A i když na to statistiky příliš neukazují, zařadit mezi ně můžeme i Ivana Ivana. Vítkovický odchovanec se hodně naučil nejen při bránění Alexise Lafreniera.

partneři českého hokeje

Syn známého bouřliváka Marka Ivana zamířil po parádní sezoně v české juniorce do quebecké ligy, konkrétně na samý východ Kanady – do týmu Cape Breton Eagles. Pravda, 11 gólů a 11 asistencí v 62 zápasech určitě nejsou údaje, kterými by jako útočník vyčníval.

Ovšem jeho doména byla jiná. Sedmnáctiletý centr odváděl v ofenzivní soutěži spoustu práce dozadu a v oslabeních, za což si ho trenéři hodně cenili. Ivana vyhlásili nejlepším týmovým nováčkem sezony a jeho schopnosti – rozvahu, inteligenci a univerzálnost – neváhali ocenit ani veřejně.

Ruku na srdce: Lichotky jako „jeden z nejlepších hráčů na oslabení v celé soutěži“ jsou pro prvoročáka moc příjemné!

Jak se vám poslouchá, když vás jako nováčka takhle vychválí?
Poslouchá se to určitě dobře, protože to byla první sezona v úplně novém týmu a pod novým trenérem. Ani jsem nečekal, že jsem si vedl takhle dobře. Je to super.

„Ani jsem nečekal, že jsem si vedl takhle dobře. Je to super.“

Když trenér zmínil vaše přednosti, jak byste je popsal vy sám?
Já sám sebe bych popsal jako hráče, který je schopný hrát dopředu i dozadu, jako tvůrce akcí a chytrého hráče, spíš než střelce. Nikdy jsem nebyl ten, co dává hodně gólů. Teď v Kanadě už jsem hodně hrál na své přednosti.

Dostal jste tolik prostoru, abyste v nich vynikl?
Sezonu jsem začal ve druhé lajně a hrál jsem první oslabení a druhou přesilovku. Potom po Vánocích jsme byli druzí v lize, takže jsme vytrejdovali hodně mladých hráčů a získali staré, tak jsem skončil ve třetí lajně, ale pořád jsem byl ve speciálních týmech. Hrál jsem třeba třináct, čtrnáct minut na zápas. Hlavní pro mě byla ta oslabení, chodil jsem třeba proti Lafrenierovi a podobně. Myslím si, že na nováčka to bylo dobré.

To mě zajímá. Jak se vám Lafreniere v oslabeních bránil?
Byla to docela sranda. Nastoupil jsem na něj a už jsem tam byl minutu třicet. Vyhodili jsme puk, tak jsem si říkal, jestli už jde střídat. A on to hned otočil a musel jsem se vracet zpátky! Měli dvě přesilovkové lajny a on hrál v obou, neslezl z ledu.

Cítil jste na ledě, že to byl nejlepší hokejista, proti kterému jste za ten rok nastupoval?
Jo, ten přehled, co měl, pořád hrál s pukem, nešlo mu ho vzít, byl rychlý... V podstatě měl všechno.

Foto: Facebook Cape Breton Eagles

Narazil jste na další, podobně silné individuality?
Za mě asi nejkvalitnější soupeř byl Moncton. Hrál za něj jeden švédský obránce, který byl draftovaný ve druhém kole. To byl jeden z nejlepších obránců, proti kterým jsem kdy hrál. Nebo Rus Chovanov, draftovaný Minnesotou, a ten měl jedno z nejlepších buly v lize. Proti němu jsem se vždycky snažil vymýšlet něco nového, protože on vyhrál každý zápas snad devadesát procent buly.

Jak se vám na vhazování dařilo?
Musel jsem se hodně naučit různým typům hráčů, protože někteří to hrajou jinak. Zrovna proti těm lepším klubům jsme měli vždycky před zápasem přípravu s trenérem a díval jsem se, jak protihráči hrají buly. Docela se mi dařilo, ale proti těm starším to byla velká zkušenost.

Takže jste se vhazováním věnoval výrazně víc než předtím v Česku?
Jo, výrazně víc. V Česku jsem to nikdy neměl tak, že třeba před zápasem proti Třinci bych se věnoval třineckým centrům. Teď jsem si před každým zápasem projel gólmana, jak chytá, a potom i ty centry.

Trenér ještě říkal, že jste se rychle přizpůsobil. Sedí to?
První přípravný zápas se mi docela povedl, hned jsem dal hattrick ve dvou třetinách. Docela rychle jsem se do toho dostal. Byl jsem dost sebevědomý, to mi hodně pomohlo, protože Kanaďani jsou strašně sebevědomí. Myslím si, že mi to celkem sedlo.

„Zrovna proti těm lepším klubům jsme měli vždycky před zápasem přípravu s trenérem a díval jsem se, jak protihráči hrají buly.“

Nebyl jste tedy úplně nejmladší, v týmu jste měli dva hráče ročníku 2003. Mají v zámoří bažanti úplně ty samé povinnosti, jaké známe tady? Sbírání puků...
Jo, je to v podstatě úplně stejné. Nejmladší hráči většinou posbírají puky. Jediné, co pro mě bylo nové, že vždycky taky uklízejí autobus po celém tripu. Jinak všechno bylo klasicky jako v Česku.

Měl jste tým plný Kanaďanů s jediným Rusem, takže hádám, že jste se nejvíc bavil s ním.
On mi ze začátku strašně hodně pomáhal, takže jsme se spolu bavili víc. Potom jsem se začal bavit s těmi mladšími kluky v mém věku.

Útočník Jegor Sokolov, který si zahrál i na dvacítkách v Česku, byl taky velkou personou. Jednou z největších v soutěži, viďte?
Fakt jsem nečekal, že to bude takový střelec. Na to, že je tak vysoký, má šikovné ruce a dobrou střelu. Musím říct, že je to výborný hráč.

Jak byl celkově váš tým složený?
Měli jsme tři dvacetileté, overage hráče. Byli jsme tam tři nováčci, ale po Vánocích jsem tam zůstal sám. Jinak kluci hráli už pár sezon, ale většinou nikdy tak dobře, aby měli hodně bodů. Teď začali všichni dvojnásobit své body z minulé sezony! Tým parádně šlapal, i třetí a čtvrtá lajna hrály výborně.

Foto: Facebook Cape Breton Eagles

Když vás tak poslouchám, museli jste před vrcholem sezony mířit hodně vysoko.
Před play off jsme byli ve formě a říkali si, že jsme schopni vyhrát ligu a dostat se na Memorial Cup. Ale kvůli té situaci se to muselo zrušit.

Jak vám vzhledem k vašim přednostem sedla právě QMJHL, o které se říká, že je nejofenzivnější? Neříkal jste si, jak by to vypadalo na západě?
Soutěž pro mě byla pozitivní v tom, že dopředu jsem byl dobrý, ale tam jsem se naučil i dobře bránit proti nejlepším hráčům, když tam všichni hodně útočí. Je pravda, že jsem si hodně říkal, jaké je to v jiných ligách. Ale co jsem se bavil s klukama, říkali, že poslední dobou je to už takový stejný hokej.

Vy jste to měl nejen ke všem Čechům dost daleko, usadil jste se na samém východě Kanady. To jste se musel pěkně nacestovat, ne?
Nejbližší zápas jsme měli autobusem čtyři a půl hodiny, jinak jsme jezdili sedm osm hodin. Měli jsme to všude daleko. Nejdál nějakých 24 hodin, až na druhou stranu Quebecu.

„Soutěž pro mě byla pozitivní v tom, že dopředu jsem byl dobrý, ale tam jsem se naučil i dobře bránit proti nejlepším hráčům, když tam všichni hodně útočí.“

Jak jste to zvládal?
Ze začátku bylo strašně těžké zvyknout si, že z tripu přijedeme ve tři, ve čtyři ráno, a druhý den už máme zase trénink a hrajeme zápas. Trvalo mi tak dva tři měsíce, než jsem si zvykl na to, že žijeme v podstatě jenom na hotelu. Pak už jsem si na kratších tripech říkal: Čtyři hodiny, to je pohoda... Ale v Česku jsme to měli nejblíž ani ne 45 minut do Třince. To je velký rozdíl.

Z hlediska života byl východ země v něčem jiný než třeba střed Kanady?
Mluvilo se tam jenom anglicky, za což jsem byl rád. Než jsem odcházel, říkal jsem si, že bych radši šel do týmu, kde bude jenom angličtina, a ne hlavně francouzština. Jinak to bylo asi hodně podobné.

Líbilo se vám v Novém Skotsku?
Hodně se mi tam líbilo. Měl jsem super rodinu, která byla strašně hodná, a cítil jsem se tam jako doma. Nemám co vytknout.

Takže první zámořský rok hodnotíte po všech stránkách jedině pozitivně?
Jasně, jedině pozitivně. Dalo mi to hodně zkušeností, jak hokejově, tak i do života.

Vyhlížíte s nadějemi draft NHL?
Mluvil jsem s plno týmy, takže je tam nějaká šance. Ale člověk nikdy neví, jak to dopadne.

Foto: Facebook Cape Breton Eagles

Cítil jste zájem o hráče vašeho typu?
Právě jsem se bavil s hodně skauty a říkali o mně, že takových hráčů, kteří hrají dopředu i dozadu a umí oslabení, je hodně málo. Líbilo se jim, že jsem komplexní. Cítil jsem velký zájem, byl jsem spokojený.

Máte v NHL vysněný klub, do kterého byste chtěl jít?
Vždycky jsem byl fanoušek Colorado Avalanche, tam by to bylo super. Odmalička se mi nějak líbilo jejich logo, a tak mi to i zůstalo.

Jak detailně vás na dálku sledoval táta? A co vám jako zkušený hokejista říkal?
Táta mě před sezonou strašně dobře připravil, za to jsem byl rád. Potom mi hodně pomáhal, abych se tomu hokeji přizpůsobil. Když se díval, říkal mi, co dělám špatně a co bych měl. On taky hrál v Kanadě, takže ví. Říkal mi, že musím být tvrdší a občas víc sobecký, protože hokej v Kanadě už je takový.

Byli se za vámi rodiče někdy podívat?
Rodiče za mnou měli letět, ale nemohli, protože byl ten virus. Na Vánoce jsem letěl domů.

„Už jsem slyšel pár věcí, jako že by soutěž měla začít až v lednu. Rád bych se vrátil do Vítkovic a zkusil zabojovat o šanci v áčku.“

Ještě jsem chtěl zmínit, že za celou sezonu jste nasbíral jen osm trestných minut, což je úctyhodné. Tím jste potvrdil, že máte úplně jinou povahu než táta...
To je pravda. Nikdy jsem nebyl nějaký rváč, je to dobré číslo. Nějakých třicet zápasů jsem neměl ani jeden faul. Je zajímavé, že právě proti takovým dobrým hráčům dopředu jsem nedělal zbytečné fauly, byl jsem za to hodně rád.

Klub se vyjadřoval i o tom, co od vás příští rok čeká. Znamená to, že máte v plánu se tam vrátit?
Ano, mám v plánu se tam vrátit. Ještě uvidím, jak to bude na draftu.

Přemýšlel jste, kde byste hrál, kdyby se vzhledem k situaci soutěž nerozběhla?
Už jsem slyšel pár věcí, jako že by soutěž měla začít až v lednu. Rád bych se vrátil do Vítkovic a zkusil zabojovat o šanci v áčku. Kdyby to nešlo, zkusil bych hrát v první lize.

Ve Vítkovicích jste předběžně domluvení?
Já s nimi teď trénuju na letní přípravě. Pan trenér Mojmír Trličík mě trénoval i v juniorce a pak šel k áčku, takže jsme se o tom už spolu bavili, že kdyby náhodou ta situace nastala, tak bych se zkusil probojovat do sestavy.

Foto: Facebook Cape Breton Eagles

Share on Google+

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz