Nový Kaberle? To bude fuška, tuší Král. Do NHL chce za dva roky

Foto: Larry Brunt, Spokane Chiefs Photography

Tři sezony makal ve Western Hockey League a s definitivním koncem juniorské kariéry mu vyšlo to, co si vysnil: Obránce Filip Král podepsal nováčkovský kontrakt s Torontem, které ho předloni draftovalo. „Teď ta další meta, ale nejspíš ještě těžší,“ říká v rozhovoru pro hokej.cz.

partneři českého hokeje

Filipe, gratuluji k podpisu. Co na něj říkáte?
Jsem určitě šťastný, já i celá moje rodina. Ještě si to úplně neuvědomuju, ale jsem rád, že když teďka není moc pozitivních zpráv, tak tahle mě potěšila. Snad potěšila i víc lidí.

Jak dlouho jste věděl, že tenhle okamžik přijde?
Bavil jsem se s nimi celou sezonu, ale úplně jsme to začali řešit až začátkem března. Pak mi dva týdny zpátky psal agent, že už se věci začaly hýbat směrem dopředu a že bych měl během pár dnů podepsat. To se pak stalo.

A dávali vám už před sezonou najevo, že když vám to půjde jako dosud, mělo by to vyjít?
Ano. Můžu říct, že se mi povedly turnaj i tréninkový kemp a při výstupních pohovorech si mě zavolal Kyle Dubas (generální manažer, pozn. red.). Říkal mi, že když takhle budu pokračovat, tak si ten kontrakt zasloužím. Takže mi vlastně stačilo v tom pokračovat a jsem rád, že to vyšlo.

Jaký máte pocit z organizace Toronta, za tu dobu, co ji znáte?
Že v Torontu je hokej pojem. Od novinářů je tam asi největší tlak na hráče a organizaci, celé město tím žije a je to úplně něco jiného než naše juniorka ve Spokane nebo třeba česká extraliga, i v Brně.

„Konkurence je velká, ale v tomhle ohledu si myslím, že je jedno, jestli je to Toronto, Washington, nebo jiný tým.“

Město se vám líbí? Kolikrát jste tam vůbec byl?
Byl jsem tam čtyřikrát, vždycky na týden. Je to nádherné město. Organizace má celkově krásné zázemí, skvěle zařízenou tréninkovou halu, takže si není na co stěžovat.

Jakou vidíte perspektivu dostat se do prvního týmu?
Byl bych rád, kdyby to vyšlo třeba po dvou letech. Když to bude dřív, tak budu jenom rád, ale prvně budu muset něco ukázat na farmě. To je můj cíl pro příští sezonu: Abych se tam probojoval a dostal se mezi hlavní členy týmu.

A máte přehled, jaká je konkurence v obraně Toronta?
Ano, tím, že jsem tam dva roky nakukoval na kempy, už tam mám kamarády a vím, jak to tam vypadá. Konkurence je velká, ale v tomhle ohledu si myslím, že je jedno, jestli je to Toronto, Washington, nebo jiný tým.

Foto: Larry Brunt, Spokane Chiefs Photography

Prý jste si teď vysloužil menší přirovnání k Tomáši Kaberlemu.
To bylo akorát tím, že tam dlouho žádný Čech nehrál. Kaberle tam zanechal velkou stopu, tak teď po podpisu jsem četl v nějakých komentářích „new Czech Kaberle“. Je pěkné, že fanoušci si na něj pořád vzpomenou.

Ale hokejově k sobě nemáte daleko...
No, on byl taky ten obránce, co se nebál zaútočit a útok hodně podporoval. V tomhle jsme si podobní. Ale úplně si toho z jeho kariéry tolik nepamatuju, protože jsem v tu dobu ještě NHL tolik nesledoval. Podle čísel, jaká měl, a kolik toho odehrál, by bylo jedině pěkné, kdybych na něco takového dosáhl.

Čeká vás velká fuška, jestli to po vás fanoušci budou taky chtít...
To by byla hodně velká fuška (směje se). Já věřím tomu, že tam jednoho dne možná i bude vyvěšený. Jeho jméno je v organizaci velký pojem, je to prakticky legenda. Každý rok se účastní různých akcí pro legendy.

A k jakému obránci ze současného Toronta vzhlížíte?
Tyson Barrie hraje přesně tak, jak bych chtěl hrát. Dobře dozadu, dobře dopředu. A líbí se mi jeho styl, jak bruslí a jak se rozhoduje na ledě. Tak by se mi to líbilo.

Všechny letošní góly Filipa Krále ve Spokane

Co jsem koukal na pár šotů, ukazoval jste ve WHL velký přehled.
Jo, já věřím, že jsem ten přehled nějak měl odjakživa. V kanadské juniorce jsem mohl zužitkovat, že jsem tam šel z chlapů, z Brna. Věřím tomu, že přehled ve hře je na ledě jedna z mých předností.

Jak vám letošní sezona vyšla?
První půlku bych zhodnotil tak, že se mi hrálo fakt výborně, nasbíral jsem strašně moc bodů. Týmově se nám ještě tolik nedařilo, protože než se nám vrátil náš první bek, se kterým jsem hrál přesilovku, tak nám to trošku drhlo. Pak jsem měl zranění ramene, kvůli kterému jsem vynechal pět zápasů. Před Vánoci jsem se na dva zápasy vrátil a po Vánocích u nás nastaly nějaké trejdy. Potom jsme našlápli na skvělou vlnu. Na konci jsme měli deset výher v řadě a ze sedmnácti zápasů jenom dvě prohry. Trošku nás mrzí, že play off kvůli tomu viru nevyšlo. Z mého pohledu byla druhá polovina sezony prakticky stejná jako ta první. Byl jsem spokojený s tím, jak jsem hrál, a do toho se nám začalo dařit týmově, takže si pro mě opravdu všechno sedlo.

Jako mazák jste už měl hodně prostoru. Kam až sahal váš ice time?
Když byl Ty Smith na mistrovství dvacítek, tak jsem hrál prakticky místo něj. Pamatuju si jeden zápas, co byl i s prodloužením, kdy jsem odehrál 37 minut. To jsem fakt neslezl z ledu. Já se do toho pak dostanu a ani mi nevadí, že tam chodím pořád. Jak se vrátil, tak jsme vždycky měli kolem 27, nebo i 30 minut na zápas, když se hrál opravdu vyrovnaný hokej.

„Pamatuju si jeden zápas, co byl i s prodloužením, kdy jsem odehrál 37 minut. To jsem fakt neslezl z ledu.“

Navíc vám před sezonou přišel Lukáš Pařík. Byl jste rád, že jste měl poprvé ve Spokane dalšího Čecha?
První rok jsem tam měl zase Slováka, Miloše, s tím jsem si taky hodně rozuměl a ze začátku mi hodně pomohl. Teď jsem naopak spíš já pomáhal Lukášovi, protože už jsem tam byl třetí rok. Pomohl jsem mu se adaptovat a aby to pro něj bylo v pohodě.

Lukáš si v Americe rychle našel přítelkyni... Jak jste to měl vy?
No, on je takový svůj. Moc se nestydí (směje se). Já sem v tomhle spíš pravý opak, hrozně jsem se styděl. Na začátku jsem se bál mluvit, nejdřív jsem se bavil jenom s tím Milošem. Trvalo mi déle se vyjadřovat než jemu.

Taky si dost stěžoval na cestování, říkal, že je příšerné. Vy už jste si asi dávno zvykl, že?
Musím s ním souhlasit, první rok to bylo fakt šílený. Teď třetí rok už jsem na to byl zvyklý. Když jsme někam jeli sedm hodin, tak už mi to ani nevadilo. Seděli jsme s klukama vzadu a hráli jsme celou dobu karty nebo se bavili, takže to vždycky uteklo.

Foto: Martin Voltr

Partu jste tedy měli dobrou?
Jo, to můžu říct. Druhý rok, co jsme postoupili do finále konference, byla parta úplně výborná a letos to mělo ještě něco navíc.

Zatím je celkem ve hvězdách, kdy se přesunete za moře. Začnete přípravu s Kometou?
Teď jsme bohužel pořád ještě doma, ale jakmile to půjde, tak do Komety určitě zavolám, jestli bych s nimi nemohl trénovat. Myslím, že to nebude problém. Připravoval jsem se tam před každou sezonou a vždycky mi se vším vyšli vstříc.

Liboru Zábranskému už jste stihl poděkovat, viďte?
Jo, já jsem mu sám volal po tom, co jsem podepsal kontrakt. Myslím si, že mu za to i z velké části vděčím, protože jsem pod ním hrál odmala. Chtěl jsem mu poděkovat i za to, že mě uvolnil, abych mohl odejít do Ameriky, protože jsem měl v Kometě platnou smlouvu.

Ve středu jste si splnil sen a teď půjdete bojovat o další...
Přesně tak. Teď ta další meta, ale nejspíš ještě těžší.

 
 
 
View this post on Instagram

?? @mapleleafs

A post shared by Filip Král (@kral_filip_) onSep 16, 2019 at 9:36am PDT

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz