Orlí bouřlivák Fryčer: Když ve mně bouchnou saze, tak se vším všudy

Foto: Lukáš Caha, hcorli.cz

Miroslav Fryčer je jednou z velkých osobností našeho hokeje. Jeho nejen hokejový život je pozoruhodný. Šel si za svým snem, když emigroval z tehdejšího Československa do zámoří. Za oceánem si postupně vydobyl pověst respektovaného útočníka. Své nejlepší roky prožil v Torontu, kde je i dnes vnímán jako legenda Maple Leafs. Nynější kouč Znojma v mezinárodní EBEL prožil řadu vrcholů i pádů. Také proto mají jeho názory velkou váhu. Přečtěte si první díl otevřeného rozhovoru, ten druhý vám přineseme ve čtvrtek.

Zlatá hokejka 2020

Jak hodnotíte dosavadní průběh letošní sezony, kdy vám unikl přímý postup do play off, k němuž jste měli velmi dobře nakročeno?
Určitě je škoda, že se nám nepovedl přímý postup do play off. Z devadesáti procent jsme měli velmi dobrou sezonu, kdy jsme proháněli celou EBEL. Těch deset procent si bohužel nesedlo. My ale nic nevzdáváme. Pro tenhle tým by byla škoda, kdyby to play off neklaplo. Pokud by se nám nepodařilo udělat vyřazovací boje, tak by to zcela jistě mělo negativní dopad na hodnocení celé letošní sezony. Jsme zklamaní z toho momentálního stavu, kdy jsme neuhráli přímý postup. Celý ročník se samozřejmě ale hodnotí až na konci.

Vidíte nějaký moment, který rozhodl o tom, že jste přímý postup nakonec neuhráli?
To se těžko popisuje. Naše sezona byla na takových vlnách. Měli jsme krásnou sérii, kdy se nám dařilo, ale bohužel jsme se asi kolem Vánoc vyždímali. Pak odešla forma a s ní i taková ta lehkost. Pro nás to bylo bohužel v nepravý moment. My máme mužstvo postavené na bruslařích, takže to, že jsme se vyždímali, pak bylo o to víc znát. Snažíme se ale dát za pochodu do kupy, protože moc času už na to nemáme.

Začátek sezony vám taky příliš nevyšel…
Tam byla řada zápasů, které jsme prohráli vlastní stupiditou. Třeba takové, kdy jsme vedli 3:0 a pak padli v prodloužení, takže tam to bylo takové nahoru dolů. Pak si to sedlo a zase byla dobrá fáze. Následně jsme měli takovou krizi, ze které jsme se celkem rychle dostali. To jsou momenty, jež přijdou během sezony na každý tým. Já věřil, že to letos bylo naposledy, ale nakonec bohužel přišly ještě nynější nezdary. Teď musíme zabrat na plný plyn, abychom se do play off dostali a zachránili sezonu, když to tak řeknu. Je totiž přirozené, že cíle máme rok co rok vyšší, přičemž my letošní mužstvo skládali pro postup do play off, takže by byla škoda, pokud by to neklaplo.

„Marodku máme i teď, ale když to někomu řeknete, tak nad tím mávne rukou. K hokeji to patří, my se s tím musíme vypořádat."

Ještě nedávno jste měli ohromnou marodku. Ta vám asi hodně uškodila, že?
My ji vlastně máme i teď, ale podívejte se… Když někomu řeknete, že máte velkou marodku, tak nad tím všichni mávnou rukou a berou to jako výmluvu. Je to zkrátka holý fakt, zranění k hokeji patří, s tím nikdo nic nenadělá. Nás to bohužel postihlo ve špatný moment, kdy jsme to nečekali, ale tak to je. Pokud vám vypadnou tři elitní beci ze šesti, tak se hraje špatně. Navíc byla pasáž, kdy jsme měli mimo prakticky dva a půl útoku. To je ale, jak jsem řekl, holý fakt. S tím se musí každý mančaft vypořádat, my se o to snažíme, jak to jen jde.

Čím si takovou marodku vysvětlujete? Uvažujete například o nějaké změně letní přípravy pro další sezonu?
Nás postihla velká marodka i loni. Bylo tam období, ve kterém jsme hráli asi měsíc a půl na tři útoky. Právě z tohoto důvodu jsme nějakým způsobem upravili letní přípravu už na aktuální ročník. Ale podívejte se, co nás postihlo letos, to je ještě horší než loni. Jsou zkrátka věci, které neovlivníte. Máme tam směs snad všech možných zranění, tomu se těžko předchází. Ten trénink by musel být opravdu hodně specifický, abychom se tomu vůbec měli šanci vyhnout. Některým zraněním se samozřejmě dá vyhnout prevencí, jiná jsou bohužel shoda náhod. To je příklad třeba Adama Sedláka. Protihráč ho sekne bruslí až na kost, s tím prostě nic nenaděláte. Nás v určitých věcech zkrátka postihl pověstný zákon schválnosti.

Na základě již zmíněné marodky jste si vytáhli hráče ze spřáteleného klubu v Moravských Budějovicích ať je to Michal Kruckovyč, Roman Čermák, Martin Kosnar nebo Ondřej Svoboda.
Tak za prvé. Když mám tu možnost, tak vám k tomuhle řeknu jednu věc. Často slýchám, že Moravské Budějovice jsou naše farma, to je největší stupidita, kterou tady někteří roznáší. Není to tak. Já nevím, kam na to všichni pořád chodí. Ani to tak být nemůže, protože Budějovice patří pod český hokejový svaz a Znojmo pod ten rakouský. Má to být něco na způsob juniorky. Dolů šli někteří kluci, kteří s námi už hráli, tím myslím Michala Kruckovyče a Martina Kosnara. V EBEL samozřejmě mají kluby svoje farmy, my takovou možnost nemáme. Měli jsme juniorku, teď ji nemáme. Jde o to, že vždy, když někoho do Moravských Budějovic posíláme, tak musíme zaplatit transfer vzhledem k tomu, že oba kluby jsou pod jiným svazem. To pro mě není žádná farma. Farma je o tom, že můžete poslat někoho jen tak na rozehrání a hned si ho vzít zpátky, což tady kvůli transferu tak není. Řeknu to na rovinu, můžeme to nazývat partnerským klubem, ale nám je to k ničemu.

„Moravské Budějovice nejsou naše farma, to je největší stupidita, kterou tady slýchám. Nemůžou být, oni jsou pod českým hokejovým svazem a Znojmo pod tím rakouským. Nechápu, kam na to všichni pořád chodí."

 

Vy tedy s tím projektem evidentně spokojený nejste…
Já absolutně ne! Řeknu vám taky proč. Ten projekt nepřináší nikomu nic. Samozřejmě, že to není moje věc. Je to věc vedení klubu a také věc Moravských Budějovic. Ale pokud se mě ptáte na můj soukromý názor, tak musím říct, že je to absolutně k ničemu. Vůbec nemám problém s tím, pokud to napíšete. Někdo z toho dělá, že nám dodávají hráče, ale tak to není. Z mého pohledu je to obyčejný transfer, stejně jako třeba ten z Ústí nad Labem do Zlína, když dám nějaký příklad. Pro mě to z těchto důvodů opravdu nic neznamená.

Zpět k původně zamýšlené otázce. Jak jste spokojen s výkony kluků, které jste si z Moravských Budějovic vytáhli?
Odehráli si svoje. Je přirozené, že jde o jinou rychlost, když jdete z posledního mužstva třetí nejvyšší české soutěže do EBEL. Tady je to skutečně fičák a dá zabrat, jestliže to máte hrát celých šedesát minut. Ale třeba Michal Kruckovyč EBEL hrál už dřív, takže i když chvíli trvá, než si zase zvykne na tu rychlost, tak ví, co od toho čekat. Každý si nicméně odehraje svoje. Musím však říct, že mě velmi příjemně překvapil Roman Čermák. Ten hraje velice slušně.

Je tedy možnost, že u vás Roman Čermák zůstane i pro příští sezonu?
Já nevím, co bude za týden. Těžko říct, jak se to vyvine, ale vidím, jak hraje. Jsou věci, ve kterých se ještě může zlepšit. Nicméně myslím si, že ten kluk na to má.

V minulých dnech jste říkal, že se budete muset v brankovišti vice spoléhat na Dominika Groha. Důvodem mají být jisté osobní problémy, které má Teemu Lassila…
Můžu to uvést na pravou míru. Jsou to věci, jenž tady po Znojmě kolují. Já už to říkal i na besedě s fanoušky, kterou jsme měli před pár dny. Spoléháme i na Lassilu. Jde o to, že teď řeší jisté privátní věci, o nichž my víme, ale není to třeba to, co měl Bartošák. Jak to na té besedě někdo srovnával. To je jako den a noc. Dvě rozdílné věci. Je to každopádně jeho privátní věc. My jsme mu s ní vyšli vstříc. Já to nehodlám dál komentovat, nechci někomu oponovat třeba na nějakém Facebooku, to je pro mě úplná stupidita, ale znovu říkám... Opravdu nejde ani zdaleka o věc podobnou té, kterou prožíval Patrik Bartošák. Z tohoto pohledu jsem skutečně rád, že to teď můžu uvést na pravou míru, protože některé kolující věci jsou opravdu zcestné.

„Teemu Lassila řeší jisté privátní záležitosti. Rozhodně se to ale nedá srovnávat s tím, co měl Bartošák. To je jako den a noc."

Kdo teď tedy bude vaší jedničkou?
Já pořád spoléhám na Lassilu, který je pro mě číslo jedna. Dominik je ale taky šikovný, je to typ brankáře, který když dostane šanci, tak ji umí využít. Máme vyrovnané brankáře, avšak Teemu je pro mě pořád jedničkou. Kdo bude chytat v těch nejbližších zápasech, to ještě nevím. Hrají tam roli různé faktory. Zároveň ale musím ještě jednou zdůraznit, že jsem opravdu rád za to, jakými výkony se prezentuje Dominik.

Kromě hlavního trenéra zastáváte také funkci sportovního manažera klubu. To je výhoda, když si můžete sám vybírat hráče, že?
Je to tak. Tak funkce mi byla přidělena po odchodu Rosti Dočekala, byť je třeba říct, že jsme si vypomáhali už dřív. Jde o to, že jsem dobře jazykově vybavený, mám už nějaké svoje kontakty, takže to pak člověk může využít. Ale rozhodně se nestarám třeba o finance. To jsou věci majitele klubu. Pokud mi přijdou nějaké maily, tak to spolu probíráme, přičemž jestliže mi majitel řekne z jakéhokoli důvodů ne, tak prostě jedu dál.

Jak tedy probíhá výběr hráčů?
Radíme se s asistenty, které hráče bychom mohli přivést. Jde o to, aby k nám zapadli. Takže my se bavíme o hráčském konceptu a majitel nám to pak buď schválí, nebo neschválí, co se týče financí. Vhodné adepty si přitom vybíráme podle toho, co člověk zrovna potřebuje. Dám příklad. Anthonyho Lucianiho jsme přivedli, protože jsme hledali střelce, který nám tu chyběl. Pak sháníte typy hráčů, které znáte a u kterých víte, že když dostanou šanci, tak ji dokáží využít. U hráčů z Kanady je to s naším rozpočtem o tom, že buď se trefíte do černého, nebo šlápnete totálně vedle. Rozdíly v platech za takové hráče jsou často v desítkách tisíc eur. Někteří si můžou dovolit těchto hráčů pět, my třeba dva. I podle toho člověk musí postupovat. Pak je tu také věc charakteru. Vybíráte si kluky, aby vám pasovali do kabiny, ať to zkrátka nejsou žádní lemplové, jak já říkám. Musíte to mužstvo vhodně skládat a doplňovat. Nejlepší věci na trhu nemusí vždy fungovat. U nás kádr stojí z větší části na domácích hráčích, kteří už to tu znají, také to je důležitá věc. Ti ostatní musí zapadnout.

Zmiňujete se o Kanaďanech. Ti jsou pro EBEL vzhledem k jejímu stylu nepostradatelní, že?
S tím stoprocentně souhlasím. Může si každý vykládat, co chce, ale tady to bez těch Kanaďanů prostě nejde. Je to fičák, kanadský styl hry. I mezi trenéry je tu spousta Kanaďanů, pak několik Finů, kteří vyznávají stejný styl hry, bruslařský, rychlý, agresivní… Tady se to zkrátka jede nahoru dolů celých šedesát minut. Bez Kanaďanů to hrát nemůžete. Byla by to utopie. Nemůžete si říct, že to budete hrát jen na Rakušany, Maďary nebo naše kluky. To pro tuto soutěž nejde.

Foto: Rostislav Pfeffer, hcorli.cz

Zpět k trenérské činnosti. Vy jste znám jako poměrně impulzivní kouč…
Já to prožívám podle situace. Na střídačce musíte působit klidně, protože to mužstvo potřebuje. Ale když ve mně bouchnou saze, tak to bouchne se vším všudy! Tak to já mám vždycky, v soukromém životě taky. Je to moje povaha. Pokud cítím křivdu, umím se hlasitě ozvat. Hokej je navíc o emocích, já je mám rád, proto jsem neměl rád Rusáky. Ti ani nezvedli ruku, když dali gól. Samozřejmě, že musíte umět najít hranici, ale jak jsem řekl, jestliže ve mně ty saze bouchnou, tak se vším všudy. Ti rozhodčí tady, to je na mě zkrátka někdy už moc.

Máte nějakou vzpomínku na to, kdy ve vás ty saze bouchly?
Letos takový moment nebyl. Loni jsem měl dvakrát pokutu, od té doby jsme si získali už trošku respekt, protože si nenecháme kydat na hlavu hnůj. Už si nedovolí tolik, co třeba loni. To musím zaklepat. Na rozhodčí budeme ale pořád nadávat. Vždy najdeme ty, kteří nám nebudou vonět. Tak je to v české extralize i u nás v EBEL. Podívejte se na EHT a zápas se Švédy. Je to na každé úrovni. Jenom ať to není arogance, která z nich občas vyloženě čiší. To mě pak dráždí.

Znojmo je český klub v soutěži, která je z většiny rakouská. Může to být z pohledu rozhodčích politická nevýhoda?
Já to tvrdím od loňského roku. Vždycky říkám věci na rovinu a řeknu to i teď. Cítíme to na každém kroku, z každého chování vůči nám. Pořád pro ně jsme a budeme ten Východní blok. To prostě pořád mají ve svém podvědomí. Myslí si, že si s námi můžou dělat „co chtějí“. My se to snažíme vyvracet naší hrou. Musím říct, že i to jim vadilo, když jsme byli v pětce nejlepších a vyhrávali jsme nad těmi top mužstvy. Takže ano, je to citelné. Ze strany rozhodčích oproti loňsku tolik ne, ale celkově ano.

Existuje pravidlo, které je v Česku i v EBEL. To říká, že trenéři a hráči nesmí 24 hodin po zápase komentovat výkony rozhodčích. Vy byste ho asi uvolnil, že?
Já už jsem to řekl loni ve Vídni, kde jsme hráli play off. Věci vždy vyjádřím „na plnou hubu“. Je mi jedno, jestli je tam kamera, nebo ne. Nebudu v sobě držet emoce. Jestliže chcete, aby se emoce držely, no tak jděte hrát šachy. Co se stane? Uškodím tím lize? Nemyslím si. Naopak můžeme pomoci tomu, aby se ti rozhodčí zkvalitnili. Podle mě je tohle pravidlo absolutní hloupost. My jim vlastně dáváme tu moc, kdy si řada z nich může myslet, že jsou nedotknutelní, ať udělají cokoliv. Já bych chtěl, aby se to pravidlo uvolnilo. Řeknu to ještě jednou na rovinu. Z mého pohledu je to hovadina.

„Pro Rakušany jsme pořád podvědomě součást Východního bloku. Myslí si, že si s námi můžou dělat, co chtějí."

Četl jsem s vámi několik rozhovorů. Z nich jsem vydedukoval, že jste spíše trenér, který dává hráčům volnost, než že by příliš lpěl na nějaké přílišné taktice. Je to tak?
Ne až moc. Šablona je prostě daná. Hraje se několik systémů, které jsou dané už x let. Není to komplikované, jako třeba fotbal. S hokejem se někdy dělá až moc velká věda. Je to zákon akce a reakce, jde o to, jak dokážete zareagovat na určité věci soupeře. To se nedá naplánovat dopředu. Vy máte něco nakreslené na tabuli a soupeř pak hraje něco jiného. Pak je to samozřejmě na inteligenci hráčů, kteří jsou zrovna na ledě. Obrana je daná, střední pásmo je dané. Útočné pásmo je o kreativitě, střelbě a nápadech. Takže já hráče nebudu moc svazovat. Ale pokud mi někdo udělá stupidní individuální chybu, tak je to samozřejmě špatně. Pak se vše zhroutí jako domeček z karet.  

Foto: Rostislav Pfeffer, hcorli.cz

Myslíte si, že i tohle je jedním z problémů českého hokeje? Zdá se mi, že hráče občas až moc svazujeme taktikou, kvůli čemuž jim nedáváme volnost…
Jasně! Tak to určitě je. Právě tohle je ten největší problém, který nás tíží. Hráči se pak neumí samostatné rozhodovat, nemají individuální myšlení. Není tam to, co náš hokej kdysi zdobilo, myslím tím takovou tu chytrost. To nám chybí. Když se někdy dívám na hokej v televizi, tak to raději přepnu na nějakou českou komedii, protože ta je zábavnější než ta komedie na tom ledě. Mně přijde, že někdy hrajeme šachy. Já nechci shazovat úroveň extraligy, to určitě ne. Je to problém našeho hokeje obecně. Chybí nám kreativita. Pořád se něčím svazujeme. Pokud byste svázali Jardu Jágra nějakou obrannou činností, no tak to nikdy nebude Jarda Jágr. Jsou pak samozřejmě hráči, kteří na to herně nemají, tak pak to nějak poskládám. Ale u těch šikovných... Přece je nebudu nutit ať se mi vrací jako diví. Pak budou unavení a nebudou mít sílu na tu kreativitu. Jak už jsem řekl, my jsme upustili od toho svého chytrého hokeje. Tam je dle mě zakopaný pes. Z tohoto důvodu já doporučuji svým hráčům, ať hrají tak, jak to cítí. Baví to mě, baví to lidi, baví to kluky na ledě. Ofenzivní hokej.

„Vždycky všechno řeknu na plnou pusu. Pravidlo o zákazu komentování výkonů rozhodčích je hovadina. My jim vlastně dáváme tu moc, aby si někteří mysleli, že jsou nedotknutelní." 

 

Zmínil jste se o extralize. Sledujete ji?
Já sleduju hokej všeobecně. I na extraligu se podívám. Je to soutěž, která má svoji úroveň. Chtěl bych ale znovu říct, že podle mého mínění je v ní až moc systému. To je ale přirozeně věc názorů, každý to může vidět jinak.

Hodně se spekuluje o tom, které mužstvo sestoupí. V tomto boji jsou namočené také Vítkovice. Vy jste legendou tohoto klubu, prožíváte to proto o to víc?
Samozřejmě. Ten souboj tam začíná být opravdu na prsa. Je to hodně těsné. Když to řeknu upřímně, já bych nerad viděl jakýkoli z těch tří klubů o soutěž níž. Všechno jsou to tradiční bašty, ale někdo to bude muset být. Já jako Vítkovičák bych ty Vítkovice ve druhé nejvyšší soutěži viděl opravdu nerad. K tomu klubu mám vztah, poprvé jsem si tam čuchnul k velkému hokeji, vzešel jsem odtamtud. Navíc si myslím, že ten, kdo letos sestoupí, bude mít opravdu těžkou práci, aby se vrátil zpátky.

S přímým sestupem z extraligy vy ale souhlasíte, že?
To ano. Myslím, že na to existují dva různé pohledy. Pohled hráče a pohled majitelů klubů, kteří do toho dávají své peníze. Z pohledu hráče byl podle mě vždy zajímavější ten sestup a postup, protože se pořád o něco hrálo. Člověk se pak dokázal i líp nahecovat. Je sice pravdou, že doba už je dnes jiná, některé věci v ní chápu, jiné ne. Každopádně z mého hráčského pohledu to beru tak, že sestup k jakémukoli kolektivnímu sportu patří.

Druhý díl otevřeného rozhovoru s Miroslavem Fryčerem bude následovat ve čtvrtek.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz