Přemysl Svoboda otevřeně o psychických problémech a restartu v Ústí

Foto: sportyusti.cz

Za poslední rok si sáhl na dno. Místo extraligy v Litvínově jednu dobu nastupoval za juniorku Litoměřic a nevěděl, jestli ještě bude hrát profesionální hokej. Přemysl Svoboda dostal v závěru sezony šanci v Ústí nad Labem a po dlouhé době opět ukázal, proč patří mezi nejtalentovanější mladé hráče na severu Čech.

partneři českého hokeje

Tento ročník pro vás byl poměrně těžký. Jak ho zpětně vnímáte?
Nevím, kde začít. Určitě jsem nečekal, že bude mít takový průběh, ale na všem se dá najít něco dobrého. Dostal jsem se doslova na dno, ale pomalu jsem se zvedal, udělalo mě to silnějším. Jsem moc vděčný Ústí, že jsem dostal šanci u nich hrát. Snad jsem udělal dobrý dojem.

Na začátku sezony jste se na chvíli objevil v Litoměřicích, následoval návrat do litvínovské juniorky. Proč?
Nechci chodit úplně do detailů, protože se to nehodí a nikomu do toho nic není. Když to řeknu zkráceně, moje psychika byla špatná, řešil jsem to špatným způsobem a podle toho to taky dopadlo. Každopádně jsem o sobě slyšel různé věci a zaráželo mě, jak na ně někdo mohl přijít, když nebyly pravdivé. Ale když má někdo potřebu na někoho házet špínu, tak ať to dělá.

„Každopádně jsem o sobě slyšel různé věci a zaráželo mě, jak na ně někdo mohl přijít, když nebyly pravdivé.“

Mluvilo se o problémech s životosprávou nebo poklesu morálky. Co na to říkáte?
Říkalo se, že chodím pít a že piju přes týden. Já můžu s čistým svědomím říct, že tak to nebylo. Ano, byl jsem párkrát, ale ve svém volném čase a nikdy před tréninkem, natož zápasem. To bych si nedovolil. Pokles morálky, o tom by se dalo povídat… je pravda, že jsem se necítil dobře, ať už kvůli zádům nebo hlavě. Ale co se týče bodů to v juniorce nebylo špatné, odehrál jsem tam patnáct zápasů, což není ani polovina, a skončil druhý v bodování. Tím se nechci vychvalovat, říkám pouze čísla. Mrzí mě, jak to celé dopadlo, ale já s tím nic udělat nemohl.

Z Litvínova jste zamířil do mateřských Litoměřic, kde jste hrál třetí nejvyšší soutěž juniorů…
Ano, byl jsem vyhozen z Litvínova, ale zpětně to beru pozitivně. Trenéři v juniorce, ať už pan Buďa nebo Ondra Hříbal mi pomohli zase se dostat nahoru, jsem jim za to vděčný. Poznal jsem super partu, mohl jsem se věnovat škole a autoškole, takže to tak asi mělo být.

Foto: Archiv Přemysla Svobody

Jaké to pro vás bylo? Přeci jen ještě minulý rok jste byl v reprezentaci a na testech v Chicagu a teď juniorka Litoměřic.
Jak jsem říkal, byl jsem na tom psychicky špatně. Bohužel jsem znova udělal stejnou chybu, věřil nesprávnému člověku a dopadlo to stejně. Teď už radši budu věřit jenom sám sobě a soustředit se na hokej, protože ten se mnou byl vždycky i v těch nejhorších chvílích. Každopádně je to hodně zajímavé a kdyby mi to někdo řekl před sezonou, tak tomu věřit nebudu. Přežil jsem a jdu dál, už je to za mnou.

„Bohužel jsem znova udělal stejnou chybu a věřil nesprávnému člověku a dopadlo to stejně.“

Co vám v těžkých chvílích pomáhalo?
Kamarádi. Ti praví mi pomohli a věřili ve mě, to mě hnalo dopředu. Hlavně jsem sám sobě chtěl dokázat, že jsem nic nezapomněl, akorát jsem se musel vzchopit a mít nějaký režim, protože bez něj je to na nic. Navíc jsem měl psychologa, který mi pomohl a ukázal cestu kudy jít. Volný čas jsem trávil se svým desetiletým bratrancem. Vyzvedával jsem ho ze školy, chodil na obědy, na tréninky, blbli jsme spolu a já zapomínal na ty špatné chvíle. Chtěl bych ještě poděkovat svému kamarádovi Romanu Cikánkovi.

Jak jste se dozvěděl o zájmu Ústí?
Zrovna, když jsem šel do školy na zkoušku, tak mi volal pan Havelka. Byl jsem moc rád, že jsem se posunul zase o kousek výš a snažil se to využít, jak jen to šlo.

Měl jste i jiné možnosti než hostování v Ústí?
Mohl jsem odejít do USHL a poté do Švédska, ale oboje padlo, protože jsem hráč Litvínova.

V první lize se vám hned začalo dařit, v šestnácti zápasech jste zapsal šestnáct bodů. Co vidíte za touto bodovou explozí?
Celý sport je hlavně o psychice a hlavě, to dělá hrozně moc. Byl jsem namotivovaný, tak jsem dělal jenom svoji práci a užíval si ji. Navíc jsem se zase sblížil se svým velkým kamarádem Pavlem Kordulem, tak jsme spolu blbli a bylo to jako před pěti lety, když jsme spolu hráli za dorost v Litvínově.  

„Celý sport je hlavně o psychice a hlavě, to dělá hrozně moc.“

Kamarád v novém působišti vám určitě hodně pomohl. 
Kordy je super kluk, chodili jsme spolu hrát šipky, sledovali zápasy a celkově jsme si byli hodně blízko. Bylo to strašně fajn a jsem rád, že můžu mít takového kamaráda.

Foto: Kateřina Kundertová

Jak už jste zmínil, pořád patříte Litvínovu. Jak vidíte svoje další pokračování v Ústí?
Rád bych věděl, co se mnou bude. Ani není jisté, zda Ústí bude pokračovat v Chance lize, ale myslím, že zájem tam o mě je. Příští měsíce ukážou, jsem sám zvědavý, jak to dopadne.  

Máte z Litvínova nějaké signály, že byste mohl dostat další šanci v letní přípravě?
Nikdo mi nic neříkal. Rád bych tam byl na letní přípravu, ale to není v mých rukách.

Sledoval jste letošní sezonu Vervy, hlavně záchranu v posledních kolech?
Ano, sledoval a věřil jsem, že to kluci urvou. Byl jsem na posledním zápase a bylo to super, jsem strašně rád, že Litvínov zůstal v extralize.

„Byl jsem na poslední zápase a bylo to super, jsem strašně rád že Litvínov zůstal v extralize.“

Čeká vás poměrně dlouhá pauza. Jak ji hodláte strávit?
Teď budu chodit na tréninky s juniorkou Litoměřic, abych se doma nenudil. Musím se taky připravit na maturitu, která mě letos čeká a už chci mít školu za sebou, ať mám klid. Bude to boj.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Nevím, kde budu hrát, takže ani nemůžu plánovat. Chci prostě hrát hokej. Je to moje všechno a neumím si představit život bez něj a ani nechci. Je to něco, co mě naplňuje a dělá šťastným, jako nikdo nikdy. Chtěl bych se porvat o místo v Litvínově.

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz