Skupinky juniorů? Jako play off, má jasno Krupa. Prožívá nejlepší sezonu

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Junioři Olomouce na šesté místo z předchozího turnaje navazují skvělými výkony i v DHL Superpoháru, kde jsou po třech zápasech stoprocentní. V průměru dvěma body na utkání přispěl i Tomáš Krupa, jenž si libuje nad trenérskou prací.

partneři českého hokeje

Vraťme se zmínkou do turnaje O Pohár DHL. Byli jste spokojení s šestým místem?
Měli jsme motivaci, abychom vyhráli poslední dva zápasy proti Slavii i Spartě a byli druzí až třetí, ale nepovedlo se to. Nedá se nic dělat, skončili jsme šestí, i když jsme před sezonou chtěli do top pětky. Ve finále to ale nevadí, protože jsme hráli dobrý hokej.

Co se stalo v zápasech proti Pražanům?
Proti Slavii jsme si mysleli, že to půjde samo, protože jsme dali gól hned v prvním střídání. Pak se to ale vyvinulo v něco úplně jiného, přestali jsme úplně hrát a pak to podle toho vypadalo. Dělali jsme hodně faulů a pořád jsme hráli ve čtyřech. Stálo to za prd. Proti Spartě jsme první třetinu úplně pokazili a v dalších dvou jsme věděli, že nemáme co ztratit. Začali jsme více bruslit a bojovat, takže kdybychom hráli až od druhé třetiny, bylo by to o něčem jiném, ale dostali jsme čtyři góly v první. Takový výsledek už se potom těžko vyrovnává.

„Vštěpují nám do hlav, že tahle skupina je jako play off a abychom se naučili hrát pod tlakem.“

Čemu vděčíte za devět bodů ve třech zápasech skupiny C Superpoháru?
Pánům trenérům Beranovi a Ministrovi, protože s námi pracují dobře. Děláme dobrá cvičení na trénincích a hodně se snažíme bruslit. Navíc nám vštěpují do hlav, že tahle skupina je jako play off a abychom se naučili hrát pod tlakem.

Co říkáte na složení vaší pětičlenné skupiny?
Říkali jsme si už předem, že to bude velmi těžké, ale připravili jsme se na to. Pořád jsme dřeli a připojili jsme do toho hru a hokej jako takový.

Koho tam z první pozice vnímáte jako největšího rivala?
To je těžké říct, ale s Třincem jsme měli problémy už v předchozím turnaji. První zápas jsme sice vyhráli, ale ten další jsme úplně pokazili a nehráli svůj hokej. Jihlava nám taky někdy dělala problém, ale největší rival bude Třinec.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

Hradec Králové, vítěz turnaje O Pohár DHL, ne?
Jsou na tom skoro stejně, mají podobný styl hokeje, takže se ukáže, kdo je lepší soupeř. Budeme všichni úplně stejně našlapaní, ale myslím, že je s Olomoucí třeba v posledních deseti minutách zápasu přebruslíme.

Už jsme zmínili vaši hru. V čem spočívá?
Naší hlavní stránkou je bruslení. Pokud nebruslíme, je to z naší strany na prd. Jsme silní na mantinelu a hrajeme dobře v obraném pásmu. Napadáme a držíme si dobře útočné pásmo. V kabině si všichni rozumíme, každý si s každým popovídá.

„Tolik bodů jsem snad neměl za celou kariéru, což je fajn, ale hlavně mi záleží na play off. Určitě je to moje nejlepší sezona.“

Jak jste spokojený se svými osobními výkony? Ve 39 zápasech už máte 31 bodů.
Tolik bodů jsem snad neměl za celou kariéru, což je fajn, ale hlavně mi záleží na play off. Určitě je to moje nejlepší sezona. Dostal jsem velký prostor. Nehraju jako v minulých sezonách deset minut, ale třeba dvacet určitě. Prostor na ledě na to má největší vliv a rozumíme si i se spoluhráči v lajně.

Jelikož už jste si bodové maximum překonal, máte před sebou nějakou jinou metu?
Bodovou nemám, prostě se snažím pomáhat týmu, ale chtěl bych se podívat do reprezentace. To je takový můj bod, i když je všechno možné. Všechno se může stát.

Jak se seběhl váš přesun mezi Vsetínem a Olomoucí před novým ročníkem?
Chtěl jsem zkusit něco nového a jiného. Navíc jsem chtěl hrát nejvyšší ligu v republice. V Olomouci jsem spokojený na sto procent, protože pan trenér s námi dobře pracuje. Děláme všechno možné. Chodíme do posilovny, děláme videa a máme hodně náročné tréninky, což mi vyhovuje.

„Někdy bojuju s únavou, ale baví mě to, protože autem to je dobré.“

Přesun vám ale zkomplikovalo dojíždění, že?
Ve škole jsem ve Vsetíně a bydlím v Přerově. Ráno v 6:25 vstávám a jedu na osmou do školy, kde jsem každý den zhruba do 13:30, někdy i do 15:15. To už záleží na tom, jak máme sraz na tréninky. Po škole jedu ze Vsetína do Olomouce, což je tak hodinu a dvacet minut autem, večer kolem deváté se vracím domů.

Je těžké pořád takhle cestovat?
Někdy bojuju s únavou, ale baví mě to, protože autem to je dobré. Řídit mě prostě baví. Vlakem je to náročnější, to musím vstávat dříve. Auto mi to hodně ulehčilo.

Foto: Ronald Hansel, Juniorský hokej

RSS | Kontakt | Podmínky užití | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@hokej.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz